Bohuslav Horák

Bohuslav Horák

(22. 2. 1899 Černilov – 13. 10. 1976 Washington, USA)

Bohuslav Horák se narodil v bývalé evangelické škole v Černilově 22. 2. 1899 (dnes Kulturní a spolkový dům, Černilov 215). Působil jako redaktor Československého rozhlasu. V roce 1927 se oženil s Miladou, rozenou Královou. Ta se v roce 1950, již jako JUDr. Milada Horáková, stala obětí justiční vraždy během komunistických politických procesů. Dr. Bohuslav Horák musel uprchnout do zahraničí, nejprve do Německa a později do USA, kde v nucené emigraci prožil zbytek života. Do své vlasti se již pak nikdy nepodíval. Zemřel ve Washingtonu D. C. v USA 13. 10. 1976.

v roce 2021 byla na Kulturní a spolkový dům v Černilově instalována pamětní deska Bohuslavu Horákovi. Desku vytvořil josefovský kameník Hynek Shejbal.

Odhalení desky se uskutečnilo 13. 10. 2021 v 16 hodin, v den 45. výročí úmrtí B. Horáka ve Washintonu D. C.

Reportáž Jany Kudyvejsové z Českého rozhlasu Hradec Králové o Slavnostním odhalení pamětní desky Bohuslava Horáka v Černilově 13. 10. 2021:

Odhalení pamětní desky černilovskému rodákovi, Bohuslavu Horákovi

V říjnu 2021 si připomínáme 45 let od úmrtí významného černilovského rodáka, Dr. Bohuslava Horáka.

Bohuslav Horák se narodil v budově bývalé evangelické školy v Černilově 22. 2. 1899, v č.p. 215, současném Kulturním a spolkovém domě. Jeho dědeček, Jan Rychetský, zde působil jako řídicí učitel, maminka Milada a otec Bohuslav jako učitelé. Obě rodiny zde měly učitelský byt, Horákovi nejspíše v 1.patře. Bydleli zde do Bohuslavových osmi let. V srpnu roku 1907 se přestěhovali za prací nejprve do Nepasic, v srpnu 1909 do Bělče nad Orlicí, kde žili až do roku 1924, další rok strávili v Malšovicích u Hradce Králové a poté se přestěhovali za synem Bohuslavem do Prahy. V Černilově byli členy zdejšího evangelického sboru helvétského vyznání. Bohuslav sem dojížděl dvakrát týdně na kole z Bělče na konfirmační přípravu. V roce 1912 byl zdejším farářem Justuszem Szaltnayem konfirmován. Gymnázium vystudoval Bohuslav Horák v Nymburce. Pokračoval pak ve studiu na Vysoké škole zemědělské v Praze. Překonal španělskou chřipku, což byl velký tehdejší strašák, mnohé udolala. Vysokou školu dokončil Bohuslav Horák v roce 1922 a získal titul inženýra zemědělství. Čekala ho vojenská služba, nejprve v Trnavě a později v Kutné Hoře. V roce 1923 nastoupil do prvního zaměstnání v propagační kanceláři chilského ledku. Také v tento čas poznal jistou Miladu Královou, do které se zamiloval. Seznámil je Bohuslavův kolega ze studií, Jaromír Kafka. Milada Králová byla studentkou práv. Bohuslav měl velký výtvarný talent a také se podílel na vydávání literární revue Apollon. Revue vydávalo nakladatelství Bohuslavova strýce Václava Horáka v Praze.

V roce 1927 měli Bohuslav Horák a Milada Králová svatbu. Katolíci Královi, s ohledem na vyznání ženicha, se rozhodli všichni přestoupit do českobratrské církve evangelické, i když to v Miladině širší rodině přineslo jisté rozladění. Svatba se konala v evangelickém kostele v Korunní ulici v Praze na Vinohradech. Milada po svatbě nastoupila do práce na sociální úřad Hlavního města Prahy, kam ji přijal tehdejší primátor Dr. Petr Zenkl. Stala se zde uznávanou odbornicí pro otázky sociální péče. Úzce spolupracovala s Dr. Alicí Masarykovou v Československém červeném kříži, angažovala se v ženském hnutí a získávala čím dál větší společenský respekt.

Bohuslav Horák byl více „slyšet“ než vidět. Stal se totiž známou mediální osobností v Českém rozhlase. Společně s Jaroslavem Prokopem vytvořili dvojici sousedů Tomáše Brázdy (J. Prokop) a Matěje Rákose (B. Horák). Vysílali rozhovory těchto fiktivních osob o zemědělském životě a také do známých dobových písní vymýšleli vlastní texty – třeba o tom, jak pěstují obilí, jak zavlažují…Pořad si získal velkou popularitu. Jejich rozhovory vyšly dokonce i knižně jako Hovory a písničky sousedů Brázdy a Rákose.

Bohuslav i Milada byli oba úspěšní ve svých profesích, cestovali po Evropě (navštívili spolu Tatry, Paříž, Podkarpatskou Rus, Jugoslávii…). 28. 12. 1933 se jim narodila dcera Jana v sanatoriu v Praze-Podolí. Pokřtil ji evangelický farář pan Dobiáš. Bohuslav byl v roce 1935 promován na doktora technických věd. Obhájil svou odbornou práci Rozhlas a zemědělství.

S nástupem nacismu se oba, Bohuslav i Milada, začali angažovat v odboji.  Stejně jako později s nástupem komunismu, nedokázali ani jeden stát stranou a jen nečinně přihlížet. Milada se stala členkou petičního výboru Věrni zůstaneme, později se přidal i její manžel Bohuslav. V srpnu 1940 však oba zatklo gestapo. Strávili pak pět let v různých věznicích, byli zde mučeni, ale oba vydrželi neprozradit informace, které od nich chtělo gestapo získat a odmítali s gestapem spolupracovat. Bohuslav ve vězení skládal básně, které neměl kam zapsat, tak si je zapamatoval. Nazval je Verše z Pankráce. O dceru Janu se v té době starali prarodiče a teta Věra Tůmová s manželem Josefem. Bohuslav se s Miladou během svého pětiletého vězení viděli jen jednou. Z pražské věznice byli převezeni do věznice v Terezíně. Bohuslav byl ve velmi špatném stavu po týrání při výsleších, byl velice vyhublý, neměl zuby a vypadal prý jako stařec. Oba byli pak souzeni v říjnu 1944 v Drážďanech. Bohuslav Horák byl odsouzen na pět let vězení, Milada na osm. S koncem války byli osvobozeni a mohli se po dlouhé době vrátit domů. Bohuslav se dlouho zotavoval, pomohl mu pobyt v nemocnici.

Milada se začala po návratu domů opět aktivně zapojovat do veřejného života. Pracovala ve vedení právního odboru pražského magistrátu a stala se členkou Národně socialistické strany, později poslankyní za tuto stranu v Národním shromáždění a předsedkyní Rady československých žen.

K moci se však postupně začali dostávat komunisté a Bohuslava Horáka už nechtěli pustit zpět do rozhlasového vysílání. Ač byl několik let vězněn nacisty, měl nyní problémy získat osvědčení o národní spolehlivosti, s ohledem na domnělou přílišnou blízkost agrární straně. Nastoupil tedy jako vrchní odborový rada na ministerstvu informací, kde dostal na starost odbornou lidovýchovu. Jeho nadřízeným zde byl Ivan Olbracht. Politická situace poté, co komunisté v roce 1946 vyhráli volby, začala více a více houstnout. Milada velice usilovně politicky pracovala. Mnozí ji nabádali, ať s rodinou včas odejde z republiky.  Při svém posledním veřejném projevu 22. 2. 1948 ve funkci poslankyně Milada apelovala, aby se dbalo na ideály pravdy, svobody a humanity, ve kterých vznikla naše republika. O pár dní později, po komunistickém převratu, byla zbavena všech veřejných funkcí. Po smrti Jana Masaryka Milada rezignovala na svůj poslanecký mandát. Myslela si, že občané její země s k ní nemohou zachovat hůře než Němci za války. To bohužel nebyla pravda. Bohuslav byl přesunut na pracovní místo plánovače radiožurnálu a byl na něj vyvíjen nátlak, aby vstoupil do komunistické strany.  V té době pomáhal s přípravou tajných zpráv pro zahraničí – zašíval je do desek starých knížek, které pak cizinci převezli přes hranice. V září 1949 byla Milada Horáková zatčena. Bohuslav Horák pochopil, že musí zmizet, pokud nechce dopadnout stejně. Po svém útěku z domova strávil noc na evangelické faře v Praze na Santošce. Policie mezitím obrátila byt Horákových vzhůru nohama a vyslýchala všechny přítomné. V říjnu se podařilo převézt Bohuslava autem k Horšovskému Týnu, kde se mu povedlo, až téměř po měsíci, s pomocí dalších lidí, překročit hranice do Německa. Zdařilo se to až na druhý pokus 1. prosince 1949. Dcera Jana zůstala u příbuzných v Praze. V Německu se Bohuslav Horák dostal do uprchlického tábora v Amberku, později se přesunul do tábora Valka. Bylo to velmi složité prostředí, kde se míchaly různé skupiny uprchlíků, byla tu špína, málo jídla a mnoho krys. Z rádia se zde dozvěděl, že jeho žena byla odsouzena k trestu smrti. Slyšel její promluvu před soudem. Zde řekla, že přísluší (církevní příslušností) do Bělče nad Orlicí (kde určitý čas žili rodiče Horákovi). Bohuslav se pokusil na vypůjčeném psacím stroji psát dopisy o Miladině situaci do různých světových institucí a prosil je o pomoc. Proti její popravě se tehdy ozvaly světové osobnosti jako Winston Churchill, Eleanor Rooseveltová, Albert Einstein a další, ale tehdejší komunistický prezident Klement Gottwald žádost o milost zamítl. Milada Horáková byla, spolu s dalšími, popravena. Bohuslav se tuto zprávu dozvěděl z rozhlasového vysílání v uprchlickém táboře. Jaké to asi muselo být, si jen stěží dokážeme představit - tu obrovskou bezmoc a bolest, která musela Bohuslava velmi tížit.

Bohuslav se po Miladině smrti zapojil do odbojové skupiny Františka Moravce v americké zóně v Německu. Působilo zde mnoho vojáků, kteří museli po komunistickém převratu v roce 1948 odejít z Československa. Cílem odbojové skupiny bylo mapování dění a vývoje v Československu a příprava agentů-chodců, kteří převáděli lidi přes hranice a podíleli se na špionážní a diverzní činnosti. Bohuslav vyhodnocoval mediální zdroje a spolupracoval s rozhlasovými stanicemi BBC, Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a podílel se na školení agentů-chodců. Po celou dobu svého pobytu v Německu se marně snažil dostat svou dceru Janu k sobě.

V roce 1954 odešel Bohuslav do USA. Zde pracoval ve Washingtonu pro americkou zpravodajskou službu, o své práci nechtěl, z pochopitelných důvodů, mluvit ani se svými nejbližšími. V USA se však necítil úplně jako „doma“, stýskalo se mu. Velmi mu zde pomáhala Olga Hrubá, přítelkyně Milady, manželka evangelického faráře Blahoslava Hrubého, rodáka z Josefova u Jaroměře. Olga zajišťovala doručování dopisů mezi Bohuslavem a jeho rodinou v Čechách. Státní tajná bezpečnost samozřejmě vše bedlivě sledovala a rodinu v Čechách pravidelně zvala na výslechy.

Dceři Janě se poprvé podařilo za svým otcem vycestovat na tři měsíce až po 17 letech od chvíle, kdy se viděli naposledy, tedy v roce 1966. Bylo to velmi radostné setkání. Procestovali tehdy spolu celé USA. Jana se rozhodla, že se do USA zkusí vrátit natrvalo. To se jí povedlo až v roce 1968. Jana zde poznala svého manžela, Karla Kánského a v dubnu 1971 se za něj provdala.

Bohuslav v USA velice rád maloval, tvořil ve volném čase drobné sochařské práce, divadelní kulisy a výzdoby pro plesy, navrhoval obálky pro knížky. Nakreslil krásný portrét Milady, který byl později, po roce 1990 v Čechách použit na poštovních známkách.  Přispíval do Hlasu Ameriky, do krajanských novin.

Bohuslav Horák se do Československa už nikdy nepodíval. Zemřel 13. 10. 1976 ve Washingtonu D.C. v USA. Hrob Bohuslava Horáka nalezneme na malém hřbitůvku v Bělči nad Orlicí. Kde je pohřbena jeho žena Milada, se dodnes neví. V Bělči je pochována také jeho sestra Milada, zvaná Miluška a maminka Milada, obě s příjmením Horáková.

Jsem nesmírně vděčná, že se letos konečně podařilo splnit jistý dluh, který jsem mnoho let cítila, od doby, kdy do Místní knihovny v Černilově zavolala paní Jarmila Doležalová a chtěla vědět, kde je tu rodný dům Dr. Bohuslava Horáka, tedy adresa Černilov 215. A já jsem jí překvapeně odpověděla: „vždyť to je přeci stará škola, dnes KSD Černilov!“.

Pamětní desku financovala Obec Černilov. Její návrh a podobu vytvořil pan kameník Hynek Shejbal z Josefova ve spolupráci se svou ženou a dcerou. Deska byla osazena v srpnu 2021 do fasády domu a bude slavnostně odhalena při připomínce 45 let od úmrtí Dr. Bohuslava Horáka.  Děkuji za konzultace při jejím vzniku Pavlu Kramářovi, Radce Šůstkové, Evě Jeřábkové a za pomoc s vyřizováním potřebných náležitostí Pavlíně Hofmanové, Lukáši Uhlíkovi a Janě Horákové.

Komunistický režim chtěl, aby osudy mnohých lidí i jejich odkaz byly zapomenuty. Odvaha a statečnost Bohuslava Horáka a jeho rodiny jsou však stále velkou inspirací pro nás i pro další generace. Pamětní deska na Kulturním a spolkovém domě v Černilově by nám to měla stále připomínat.

Jana Žárská

Životopis Bohuslava Horáka byl zpracován podle knihy Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou, vydalo nakladatelství Zeď v Praze v roce 2020

Bývalá evangelická škola v Bělči nad Orlicí, kde Horákovi také bydleli. Dnes budova Obecního úřadu: 

Hrob Horákových na hřbitově v Bělči nad Orlicí: 

Bohuslav Horák nebyl "jen" manželem slavné političky - pořad Českého rozhlasu PLUS s Danielem Anýžem, autorem knihy Jdu s hlavou vztyčenou:

Příběh Bohuslava Horáka, manžela popravené Milady Horákové

Bohuslav Horák: Manžel a opora Milady Horákové, pořad ČT Edu

Kytice od klubu milady horákové u pamětní desky B. Horáka 21. 10. 2021

Paní Jana Kánská navštívila 22. 10. 2021 černilov a rodný dům svého otce

Kniha Jdu s hlavou vztyčenou, vydalo nakl. Zeď 2020